Přesto, že do skončení sezóny chybí ještě jedno, respektive dvě kola (áčko), chtěl bych se svým pohledem podívat na právě končící ročník a možná i trochu odpovědět na některé řízné poznámky na naší diskusní stránce.
Áčko se po nepříliš povedeném podzimu vzchopilo, na jaře předvedlo skvělou jízdu a nikoho nenechalo na pochybách o tom, že o spadnutí do přeboru nemůže být ani řeč. Po Loko Vltavínu (postupujícím do ČFL) jsme druhý nejúspěšnější tým jara.
A-dorost nezvládl svůj souboj o postup zpět do divize, škoda, protože zápasy s předními celky zvládl celkem solidně, ale cestu výš si zavřel nepochopitelnými zkraty s mužstvy z konce přeborové tabulky.
Starší dorost B a ml. dorost A odehrály sezónu v poklidných vodách středu tabulky a zvláště ml. dorost čekal na případný postup „A-dorostu do divize.
Na to vlastně doplatil ml. dorost B, který svou soutěž vyhrál, ale nemůže postoupit, protože mu v přeboru „překáží“ áčko. Tady se trochu zastavím. Trenéra Kolmana znám hodně dlouho a nastupovali jsme proti sobě jako trenéři mockrát. Ne vždy byly naše vztahy ideální, spíše naopak, ale můžu o něm říci, že je to velice kvalitní trenér, který hrál vždy v popředí soutěží, a i u nás to prokazuje. Vloni postup a letos opět první místo! Fotbalu rozumí a má klukům co dát. To, že zvýší hlas a jeho slovník není zrovna na úrovni diplomatického protokolu, souvisí také s tím, že udržet v normě družstvo 16-17letých adolescentů není zrovna jednoduché. Každý má svou metodu a měřítkem je úspěch, nebo neúspěch.
A-žáci jsou nakonec zachráněni v přeboru a vězte, že to nebylo jednoduché. Trenér Rambousek se se situací musel vyrovnat a zvládl to. Jen on ví, v jakém vztahu byl s vedením klubu, a co vše se dělalo pro to, aby se žáci zachránili. A jestli z vás někdo zaslechl poznámky k hodnocení konkrétního zápasu (třeba s Motorletem 0:9), kdy se vlastně hraje tzv. „o život“, tak to není o tom, že někdo mávl rukou a „necháme je spadnout“. Příspěvek v diskusi, že je povinností vedení sledovat zápasy, je k pousmání. Není to povinnost, ale náš zájem, proto jsme tady a děláme do fotbalu, ale naše kapacita jak fyzická, tak psychická je, věřte nevěřte, omezená. Máme totiž 16 družstev.
Za sebe můžu říci, že jsem viděl všechna naše družstva v akci.
B-žáci taktéž odehráli svou soutěž v poklidném středu a bez problému. Klobouk dolů před panem Randáčkem, který se celou sezónu potýkal s nedostatkem hráčů na trénincích, i v zápasech.
Mladší žáci A a B – skvělý tandem. Oba týmy suveréně vyhrály své soutěže a postupují výše. Áčko – ztráta pouhých tří bodů a impozantní skóre 143:7.
Béčko – ztráta čtyř bodů a skóre 153:18.
Obě družstva a jejich trenéři po celou sezónu spolupracovali (i když to občas zaskřípalo a musel jsem zasáhnout), ale nakonec je výsledkem parádní postup do přeboru, respektive do 1. třídy.
Přípravky – starší A – přebor. Těžká soutěž a před nimi vítězný Bráník a pak už jen Sparta, Slavia a Viktorka. To mluví za vše.
Starší B. Souboj „béček“ na čele zvládl nejlépe Motorlet, pak Dukla a nám patří výborné třetí místo. Trenér Tichai odvedl skvělou práci a navíc si ještě přibral tréninkové jednotky brankářů.
Mladší přípravka A – Ríša Lapka udělal z kluků skvělou partu, která táhne za jeden provaz. Je to vidět třeba při tom, když ukládají další a další poháry za vítězství v turnajích a v kantýně při tom zpívají své bojové písně. Také oni hrají nejvyšší soutěž a před ně se dostala jen Sparta, Slavia a Bohemka. Nebýt slabšího začátku na podzim, mohlo to být ještě lepší. Jejich „béčko“ je také čtvrté a v posledním kole může ještě bojovat „o bednu“.
Buldoci a Minicup – vynikající následníci svých předchůdců (Vikingů a Tygříků), kteří první dva ročníky této soutěže vyhráli. Pokud v posledním kole zaváhá náš největší konkurent – Benešov (který Buldoci mimochodem dvakrát porazili), bude na poháru opět, již potřetí, jméno FK Admira Praha.
Panteři, naši nejmenší, pro ně je vlastně soutěží tzv. mini liga – systém tří velkých turnajů. Všechny vyhráli naši kluci. Není co dodat.
Chci touto cestou poděkovat všem funkcionářům, trenérům, vedoucím, hráčům a rodičům dětí za obětavou práci pro klub.
A chci poděkovat i těm „rejpalům“, pokud je to ve vší slušnosti a nikoho ho to neuráží. To slušné rejpání totiž přináší kroky vpřed, jak všichni víme, tak bez opozice není žádný vývoj směrem dopředu.
Takže všechny zdravím a jen do nás.
Mgr. Jan Martinic – ředitel FK Admira Praha
