Přání zůstalo nesplněno, Boca Juniors žel nemohla odehrát poslední domácí mistrovský mač podzimu doma na trávě – proti bylo deštivé počasí a rozmočený trávník. Hrálo se tedy na UMT a i tam dostali hosté „nakládačku“. Jedna trefa scházela k dvoucifernému vítězství. Soupeř dal dva góly, oba z penalt. Výsledek hovoří za dlouhé komentáře.
Důležité okamžiky zápasu
V 8. minutě kopal Beníšek roh a Panýrek hlavou otevřel skóre – 1:0.
Ve 14. minutě rozehrál Štochl patičkou přímý kop a Panýrek se trefil přesně – 2:0.
Ve 28. minutě opět Štochl rozehrál míč doprava Machatovi, který se kličkou zbavil obránce a vymetl „šibenici“ – 3:0.
Hned za minutu našel Moucha nabíhajícího Šindeláře a ten se trefil k tyči – 4:0.
Ve 39. minutě Machata „brazilskou patičkou“ uvolnil Šindeláře a ten doslova prostřelil brankáře hostí – 5:0.
Ve 44. minutě fauloval Panýrek ve „vápně“ protihráče, možná trochu smolně, a sudí Novák nařídil penaltu. Z ní hosté snížili na 5:1.
V 58. minutě hlavičkou zvýšil Lupínek na 6:1.
V 60. minutě přisvítil správce René Cingel reflektory na žádost rozhodčího Nováka do padající mlhy a brzy poté přišel další gól.
V 65. minutě vybojoval Másílko míč, opravdu skvostným pasem našel na dálku nabíhajícího Mouchu a ten si vychutnal gólovou radost – 7:1.
A náš brankostroj pokračoval. V 72. minutě proměnil Šindelář sólový nájezd a zkompletoval svůj hattrick – 8:1.
V 75. minutě došlo v našem „vápně“ k situaci, kterou nám popsal asistent rozhodčího, šéf komise rozhodčích PFS a delegát UEFA v jedné osobě Jiří Ulrich takto: „Váš hráč nejprve kopl protihráče do kolena a pak ho ještě stáhl rukou k zemi.“ Šlo o Lupínka a rezultoval z toho druhý pokutový kop proti nám. Faktem je, že hráč hostí musel být odnesen na nosítkách a Měcholupy snížily z penalty na 8:2.
Ovšem poslední slovo měla Boca Juniors. Rambousek nádherně naservíroval míč volnému Machatovi – 9:2.
Sestava: Michálek; Šefara,
Kvapil, Kafka, Panýrek; Beníšek, Štochl, Lupínek, Moucha; Šindelář, Machata.
Střídání: 46. min. Němec za Šefaru, 63. min. Másílko za Štochla, 72. min.
Rambousek za Beníška.
Přihlíželo – podle zápisu rozhodčího – 100 diváků. a atmosféra byla, navzdory mlze a mrholení, zejména díky „fanklubu B-týmu“ znamenitá!
Naši střelci:
9 – Machata (8 doma + 1 venku);
6 – Šindelář (4 + 2), Lupínek (4 + 2);
5 – Panýrek (3 + 2);
4 – Průša (3 + 1);
3 – Jackl (2 + 1);
2 – Moucha (1 + 1), Beníšek (2 + 0);
1 – Zahálka (0 + 1), Kvapil (0 + 1), Bukartyk (1 + 0).
1 vlastní gól si v Hovorčovické vstřelil Újezd Praha 4.
V posledním podzimním kole zajíždí náš B-tým do Újezda nad Lesy, kde bude hostem tamějšího B-týmu. Zápas se uskuteční v sobotu 13. listopadu od 14.00 hodin. Bez ohledu na výsledek přezimuje Boca Juniors v čele tabulky!
Výsledky a tabulku najdete:
http://vysledky.lidovky.cz/fotbal/fotbal_soutez_v08.php?id_soutez=1343&id_session=
api
Benarivo míří do Manchesteru!
Petr Jackl, řečený Benarivo či taky Jackie, si sice přál zahrát si v posledním domácím utkání, ale zraněný kotník ho na UMT nepustil. A protože už za pár dnů zamíří z Prahy do Manchesteru v Anglii, byla to pro něj vlastně rozlučka s Admirou.
Při této příležitosti jsme mu položili pár otázek.
*Chystáš se do Manchesteru, ryze
fotbalového města. Jedeš tam snad kvůli fotbalu?
„Tak to ne. Jedeme s mým kamarádem Ondrou Rálkem, kterého jsem poznal vlastně
díky Admiře, oba máme maturitu, já z obchodní akademie v Holešovicích, Ondra z
Hovorčovické. A tak chceme v Anglii zkusit najít práci, zdokonalit svou dosud
jen školní angličtinu a načerpat zkušenosti do dalšího života. Vůbec nepočítáme
s nějakým luxusem, ani s tím, že bychom vydělali velké peníze. Pokud jde o
fotbal, když to půjde, zkusil bych ho rád i tam. Ale to teprve uvidíme. Fotbal
mám rád, věnuji se mu od svých pěti let a až se jednou z Anglie vrátím, přijdu
zase na Admiru. Nikde jinde jsem totiž nezažil tak prima partu, jako právě
tady.“
*Říkáš, že se fotbalu věnuješ od
pěti let. Kde všude jsi hrál?
„Začal jsem na bývalé Viktorce 8, kde jsem se seznámil s Lukášem Mouchou,
Lukášem Němcem, s Davidem Panýrkem. Osm let jsem pak byl ve Spartě, potom jsem
přestoupil do Meteoru, ale tam se mi moc nelíbilo. Hrál jsem i za Háje. Poté
jsem měl možnost vybrat si ze tří týmů. Do Bohnic se mi nechtělo, na Střížkov
taky ne, a proto jsem si vybral Admiru. Tady jsem, hlavně za trenéra Mamurova v
dorostu, našel novou chuť do fotbalu, když mě začal stavět na post stopera. Byl
jsem v přípravě i v A-týmu, byla to dobrá zkušenost. Děkuji tátovi, že mi
vybral tak skvělý sport.“
*Na hřiště tě nepustilo zranění.
Co se vlastně stalo?
„Při dopadu z výskoku jsem si zvrtl kotník, pak jsem si stejné zranění obnovil
a pořád se to nepovedlo doléčit. Měl jsem kotník stažený, ortézu, ale stále
nejsem úplně fit. Takhle dlouho jsem ještě nikdy nepauzíroval.“
*Co říkají na tvoje rozhodnutí
vyrazit do Manchesteru doma?
„Rodiče moc nadšení nejsou, ale podporují mě. Sestra studovala v Belgii a je
znát, že jí zahraniční pobyt dal hodně. Rodina mi prostě přeje, ať nám to s
Ondrou v Anglii vyjde, i když táta má tak trochu obavy, abych s fotbalem úplně
neskončil. To bych ale vážně nechtěl.“
*Odjíždíš do ciziny, a přitom na
posledním zápase béčka s Dolními Měcholupy jsme tě viděli v přítomnosti dvou
krásných dívek. Zanecháváš tu snad nějakou lásku?
„Kdepak, momentálně nejsem zadaný a ani jsem žádnou dívku nehledal, abych se
nemusel s žádnou loučit. Ty dvě kočky na hřišti, to byla přítelkyně Lupase a
moje sestra.“
Takže Petře, hodně zdaru a štěstí v Anglii. A jakmile budeš chtít, na Admiře tě zase rádi uvítáme!
(api)
