Zase naše minela, zase porážka… Admira – Jiskra Ústí nad Orlicí 1:2 (0:0)

KOBYLISY (api) – Nechce se tomu ani věřit, ale je to tak. V obou dosavadních zápasech divize C Admira prohrála poté, co ji „načali“ vlastní hráči – mimochodem tradiční dlouholeté opory. V Kolíně domácí dlouho nemohli prorazit kobyliský obranný val, až si dal vlastence Martinic. Jen průměrné Ústí nad Orlicí se dostalo do sedla po minele brankáře Michala, který pustil za svá záda nákop Východočecha Vaňouse ze standardky zahrávané jen pár metrů za půlící čárou. A ještě jedna podobnost – v Kolíně první gól padl v 67., v Praze v 68. minutě.

Kdo chce znát příčiny nečekané domácí prohry Admiry, tady je má. Proti soupeři, který nepředvedl nic světoborného, podali naši hráči mdlý, na pohled ospalý výkon, jako by hráli bez srdíčka. Hosté nás udolali organizovanou, disciplinovanou hrou a nasazením. To Admiře chybělo…

Na hřišti se poměrně dost jiskřilo, o čemž svědčí i počet ŽK 4:2.

Hodně zlé krve v administrativní budově se šatnami po zápase vyvolalo mezi funkcionáři i hráči Admiry hrubě nesportovní hromadné skandování vítězů v kabině, kvůli kterému si provokativně nechali otevřené dveře dokořán: „Pražský ku..y vyje..ný…“
Lze přirozeně pochopit radost z vítězství, ale nenávistný pokřik urážející obyvatele hlavního města republiky lze omluvit jen stěží.

„Bohužel, setkáváme se s takovými projevy vůči Praze na mnoha místech, kam na zápasy jezdíme. Ale aby si něco takového dovolil soupeř drze přímo na našem stadionu v kabině, to jsme ještě nezažili. A navíc, jak bylo záměrně otevřenými dveřmi vidět, ten urážlivý křik osobně dirigoval pan trenér hostí,“ konstatoval po zápase rozhořčeně ředitel FK Admira Mgr. Jan Martinic.

Na toto téma se kouč Jiskry Jan Navrátil vyjádřil takto: „Za skandování po zápase se omlouvám, byl to spontánní pokřik hráčů a vyplynulo to z vyhecovaného průběhu. Taky proto, že mě domácí hráč u střídačky úmyslně kopl do lýtka, za což měl být vyloučen.“

Ale teď už k fotbalu – zajímavé okamžiky zápasu

Před utkáním se předseda FK Admira Ing. Bedřich Bedrlík a ředitel klubu Mgr. Jan Martinic před tribunou oficiálně rozloučili s Davidem Jehličkou, který po sedmi letech věrných služeb Admiře odchází hrát do Velvar.

A pak už se na sluncem zalitém trávníku začalo hrát. První náznak šance se zrodil v 10. minutě. Po Čmejlově centru zprava se před brankou hostí strhla „trma vrma“, jenže Kokoška se nedostal k zakončení. Vzápětí Majer přiklepl míč Sochovi (nově hostuje v Admiře z Loko Vltavínu), jenž pálil vedle. A minutu poté Kokoška zahrál zleva přímý kop na hlavičku Martinice, jehož prudké trknutí vytáhl čahoun Neoral v brance hostí na břevno!

Poměrně brzy, už po čtvrthodině hry, si vykoledoval Čmejla za faul žlutou kartu.

Admira tedy v úvodu gól nedala, a tak se začali osmělovat i Východočeši. Ve 26. minutě se po přímém kopu Vaňouse dral do zakončení Roušar, ovšem Mamurov míč stačil odehrát na roh. Po jeho rozehrání pálil Pásztó, leč tři metry vedle…

Po půlhodině hry se proti Mamurovovi tlačili do šance hned tři hostující hráči, ovšem situaci nevyřešili ke své spokojenosti – z hodně nadějné situace vytěžili jen faul a přímý kop. Střela Vaňouse pak skončila na naší zdi.

Ve 34. minutě pozdravil brankáře Michala propagační ránou z dálky Tomášek.

A v samém závěru první půle zase zahrozilo Ústí! Roušar vyslal do běhu Knápka, před kterým musel míč do autu na poslední chvíli odkopnout Martinic.

Do druhé půle přišli místo nevýrazných Majera a Katschnera Kurek s Petrem a zejména prvně jmenovaný hru rozhýbal. Přesto však poprvé měli nadějnou šanci Východočeši. To když po nedorozumění brankáře Michala se stoperem Komínkem v 48. minutě mohl zakončovat Felcman, avšak opět Martinic dokázal hrozbu inkasovaného gólu zase zažehnat. Ústí pak kopalo Vaňousem roh, jenže Pásztó přestřelil nejen břevno, ale i vysoké oplocení za admiráckou brankou.

Za dvě minuty se prohnal Knápek kolem Mamurova a Ústí mělo vmžiku „loženku“ – Vaňous ovšem ve stoprocentní střelecké pozici pálil vedle.

V 55. minutě přihrál Socha, hostující u nás z Loko Vltavínu, do nadějné pozice Petrovi, jehož jedovku vytáhl gólman Jiskry Neoral efektní robinzonádou – a v Kobylisích se tleskalo na otevřené scéně.

V 65. minutě bylo Ústí opět hodně blízko brance. Zleva zaútočil Falta a střídajícímu Kuklovi zkazil gólovou radost vynikajícím zásahem brankář Michal, když míč konečky prstů vytáhl na roh.

Pak zaútočila Admira, jenže střela Paťhy po přihrávce Z. Zahálky neměla potřebný směr ani razanci.

A přišla 68. minuta. Brankářům se to občas stane, taky těm nejlepším, v reprezentaci i v lize. Jindy stoprocentní Michal si vybral hořkou chvíli. Po faulu za půlící čárou nakopl hostující Vaňous míč směrem na kobyliskou branku. Balón dlouho plachtil vzduchem a Michal si proti němu v pohodě vyběhl – aby ho vzápětí smolně propustil mezi prsty rukavic do sítě. Střelec Vaňous bude asi dlouho dumat, kdy naposledy a zda vůbec dal tak snadný gól – 0:1.

Admira otevřela hru, Martinic se z postu stopera vytáhl dopředu. A Ústí v 73. minutě využilo rychlý brejk. Falta uvolnil Vaňouse, který byl ve žlutém dresu Jiskry nejvíc vidět, a ten s klidem zakončil po trávníku k tyči – 0:2.

V 74. minutě došlo k situaci, o níž mluvil trenér hostí Navrátil. Mamurov se hnal u lavičky Východočechů pro míč zahraný hráčem hostí do autu. Kouč Jiskry, možná ve snaze míč mu přiklepnout, možná ho nechat kutálet se dál, inkasoval zásah kopačkou rozběhnutého Mamurova do lýtka. Což sudí Dujsík okamžitě potrestal žlutou kartou – mohla to být i červená!

V 81. minutě háčkoval Kurek ve vápně Jiskry snad deset vteřin předivo kliček, až ho jeden ze zadáků Ústí skopl k zemi – penalta! Kokoška z ní snížil na 1:2.

V nervózním závěru se pak ještě čtyřikrát žlutilo (Martinic, Komínek – David a brankář Neoral za okaté zdržování hry). Ovšem pokud jde o nadějné situace před brankami, přišla už jen jedna. V 87. minutě Mamurov pasem na 40 metrů našel nabíhajícího Sochu, ten však z rychlé otočky pálil nad břevno.

Sudí Dujsík přidal jen jedinou minutku, hosté ji podle očekávání ještě zkrátili svým třetím střídáním a po závěrečném hvizdu ovládla kobyliský stadion východočeský radost – se shora popsaným nesportovním skandováním. V tomto směru nezanechalo Ústí nad Orlicí v Kobylisích dobrou vizitku.

Admira: Michal – Mamurov, Komínek, Martinic, Paťha – Z. Zahálka (81. Príborský), Kokoška, Katschner (46. Kurek), Čmejla – Majer (46. Petr), Socha.

Jiskra: Neoral – Roupec, David, Felgr, Tomášek – Vaňous, Roušar, P. Falta (75. Kaláb), Felcman (Kukla), Knápek – Pászto (90. Chasák).

Jak to viděli trenéři

Karel Jeřábek (Admira): „Soupeř nás porazil jednoduchostí, hrál organizovaně a disciplinovaně. To bylo devadesát procent jeho úspěchu. Pak už jen čekal na šance, které přišly. A na rozdíl od nás ty své využil. Bohužel, my jsme nebyli schopni třikrát si přihrát. Ani výškovou převahu jsme při standardkách nezužitkovali. Přitom nikdo ze soupeřova týmu mě nezaujal natolik, abych mohl říci – ano, tohohle borce bych tu chtěl mít…“

Jan Navrátil (Jiskra): „Před zápasem hráči dostali určité pokyny a ty opravdu splnili. Nechtěli jsme hrát pasivně a čekat, co udělá Admira. Už v první půli jsme si vypracovali dvě gólové šance. Domácí nás trápili standardkami, ty umějí. Ale naštěstí jsme všechny dokázali ubránit. Admiře viditelně prospěla dvě střídání o přestávce, nám však pomohl první šťastný gól. Za stavu 0:2 už nám docházely síly a Admira snížila z penalty, která byla bez debat správně odpískaná. V závěru jsme bránili vedení a jsme samozřejmě rádi, že si z Kobylis vezeme tři body.“