S trenérem našeho A-týmu Františkem Peřinou bychom si samozřejmě podstatně raději povídali o rozehraném ročníku ČFL. Realita je ale taková, jaká je. A proto se vrátíme aspoň k tomu, co fotbalisté stačili odehrát, než FAČR soutěže uzavřela a ukončila.
Tak trenére, vyprávěj, jak žiješ a co děláš bez fotbalu?
„Fotbal samozřejmě chybí. Chybí hráčům, trenérům, funkcionářům i divákům. Napříč těmito skupinami však existuje množina nadšenců, pro které je fotbal víc než jen sport a zábava, kteří jím žijí a přemýšlí o něm denně, ve dne, často i v noci. A mezi takové se řadím i já. Na druhou stranu takto omezený způsob života přináší i malá plus, ze kterých má radost především zbytek rodiny. A totiž, že jsem i po mnoha letech zjistil, že stále ještě mohu zastat základní zednické, truhlářské nebo instalatérské práce na domě, ke kterým bych se za normálních okolností nedostal a neodhodlal.“
Admirácké fanoušky bude samozřejmě zajímat i to, co dělají hráči tvého týmu a jakou nad tím máš kontrolu.
„Hráči mají také především osobní a rodinné povinnosti a starosti v rámci mimořádného stavu jako každý z nás. Stejně jako mnoho jiných sportovců, včetně těch profesionálních, trénují individuálně v rámci jim daných možností a já věřím, že je plně využívají. Nejsem zastáncem konkrétních individuálních zadání tréninkové náplně, ale od většiny mám informace, co a jak dělají, i díky různým digitálním aplikacím. Nejlépe ale poznám, co dělali a jak pracovali, až přijde ostrá příprava. Ta odhalí čistou pravdu 🙂 .“
Vraťme se k nedohranému ročníku ČFL. Který zápas Admiry považuješ ve své soutěži za ten úplně nejpovedenější?
„Myslím, že přestože jsme v době přerušení soutěže byli na desáté příčce, a jakkoliv bych si představoval a přál mít o pár bodů víc, tak zápasů, které považuji z naší strany za vydařené, bylo několik. V podstatě všechna naše domácí utkání, kromě toho s Hostouní, měla velmi dobrou kvalitu. Je ale potřeba říct, že to bylo dáno i výbornými soupeři, kteří proti nám stáli. Porazili jsme Vltavín, Králův Dvůr, Příbram B, vyrovnaná utkání jsme odehráli se Spartou B a Táborskem, dvěma vedoucími týmy naší skupiny. Paradoxně divácky zajímavé utkání bylo i se Slavií B, byť jsme v něm inkasovali sedm branek, přitom v určitých pasážích jsme hráli velmi dobře. Chceš-li ale, pro mě nejlepší utkání jsme sehráli s Plzní B.“
A co největší propadák?
„Největší propadák je jasný. Když vidím na Patočkově třídě směrovku Rakovník, pokaždé mi je hodně úzko.“
Který soupeř dal tvému mužstvu nejvíc zabrat?
„Zápasy v ČFL byly všechny velmi těžké a vyrovnané. V bitvách s Vltavínem, Příbramí B nebo Královým Dvorem jsme prohrávali a zápasy otáčeli, což nás stálo hodně sil. Naopak s béčky Slavie a Sparty jsme vedli, ale právě tyto dva a zápas s Plzní B nás kvůli velké kondiční a herní síle soupeře donutily sáhnout si na úplné dno našich možností.“
Kde bylo podle tvého mínění venku nejfotbalovější prostředí?
„Z našich venkovních zápasů, pokud se týká fotbalového zázemí a diváků, mi přišla v pohodě utkání v Domažlicích a v Písku.“
Tvůj nejhezčí zážitek z nedohrané sezóny?
„Nejhezčím zážitkem nedohrané sezóny pro mě osobně byla výhra nad béčkem Příbrami. To, posílené hráči z ligy, nám dalo brzy gól, ale kluci se nesesypali a skvěle odmakali celý zápas. Posledních dvacet minut stupňovali i tak pekelné tempo a nakonec v závěru dokázali strhnout na naši stranu vítězství, které jsme v tu dobu moc potřebovali. Navíc jsem měl ten den narozeniny, takže jsem dostal krásný dárek, kterého si moc vážím dodnes.“
V ČFL se po remíze ještě kopou penalty, ale třeba naše béčko v Pražském přeboru ne. Která varianta je podle tebe lepší?
„Ach ty penalty… Radujeme se, když získáme druhý bod. To bylo, bohužel, jen jednou s Plzní B. Za mě, já bych penalty zrušil.“
Protentokrát už je dohráno, tak prozraď admirácké veřejnosti, kterým našim hráčům bys vyslovil pochvalu?
„Já nechci hodnotit a vyzdvihovat jednotlivé hráče. Všichni vědí, o koho se může naše mužstvo opřít a kdo ho usměrňuje. Pro mě je velice pozitivní, že se během letošního ročníku ukázali a prosadili mladí hráči. Tvrdě na sobě pracovali, aby si o šanci řekli, a také ji dostali. Ještě lepší zpráva ale je, že jejich výkonnost má trvalou, stoupající tendenci. Jejich zařazení ke zkušenosti a kvalitě kostry týmu dává dobrou naději na úspěšnou příští sezónu.“
Zcela hypoteticky – kdo by podle tebe v červnu vyhrál naši skupinu ČFL?
„Kdyby se soutěž dohrávala, tipnul bych si, že by ji vyhrálo a do baráže postoupilo Táborsko.“
Od ČFL po okresy je finito. Jak to podle tebe nakonec dopadne v 1. a 2. lize?
„Pokud se týká profesionálních soutěží, je velký tlak, aby byly dohrány. Z mého pohledu to bude ale velmi složité. Nejde ani tak o termíny, které se dají protáhnout až do července. Problém vidím v nastavení pravidel pro dohrání soutěží v návaznosti na mimořádný stav a opatření vlády resp. krizového štábu. Je třeba je jasně definovat, a i tak to bude složité. Například – co se stane, onemocní-li hráč některého z týmů? Bude mužstvo pokračovat v soutěži? Jak se bude dál postupovat?“
A jedenáctý dotaz. Najednou máš v síti zlatou rybku a ta ti splní tři přání. Povídej…
„Všem přeji:
a) zdraví, nejen pokud se týká Covid-19;
b) štěstí, abychom se co nejdříve vrátili ke svým běžným životům, kamarádům a koníčkům;
c) peníze, aby na nikoho nedoléhaly existenční starosti spojené s krizí, která nepochybně přijde.“
Za rozhovor děkuje Aleš Pivoda
