S trenérem našeho A-týmu Františkem Peřinou a trenérem béčka Pavlem Gregorem jsme si už popovídali prostřednictvím e-mailu a všichni admiráci si jejich odpovědi mohli přečíst na klubovém webu. Teď je tedy řada na Stanislavu Krejčíkovi, šéftrenérovi naší mládeže.
Tak Stando, jak žiješ a co děláš bez fotbalu?
„Život běží dál a člověk má více volného času na svoje zájmy a koníčky. Rád rybařím, chodím běhat a mohu se daleko víc věnovat rodině. Ne, že bych byl úplně bez fotbalu, ale mám v rámci své role v klubu stále co řešit – jak s hráči, tak s trenéry. Připravuji podklady pro licenční řízení SpSM atd.“
Admirácké fanoušky bude samozřejmě zajímat i to, co dělají hráči našich mládežnických týmů a jakou nad tím mají jednotliví trenéři a také ty kontrolu.
„Je to stejné jako v jiných oddílech. S hráči jsme všichni trenéři mládeže v kontaktu a hráči individuálně, prostřednictvím různých aplikací i videí trenérům dávají zpětnou vazbu o svých aktivitách. Chodí běhat, kolo, posilování, plavání. S trenéry jsem v kontaktu a ti mně dávají informace, jak to vše probíhá.“
Vraťme se k nedohranému ročníku České ligy U19. Který zápas Admiry považuješ v soutěži za ten úplně nejpovedenější?
„Cením si vítězství na hřišti Hradce Králové (3:1 – pozn. red.). Kluci odvedli poctivý výkon a zaslouženě vyhráli. Ale také utkání s Pardubicemi (2:1 – pozn. red.), které bylo vyrovnané, ale my jsme šli té výhře víc naproti.“
A co největší propadák?
„Tak největším propadákem pro mě bylo utkání na Tempu (1:5 – pozn. red.). Nic z toho, co jsme chtěli hrát, jsme nepředvedli.“
Který soupeř dal tvému mužstvu nejvíc zabrat?
„Bylo to domácí utkání s Libercem (2:9 – pozn. red.). Výsledek byl jednoznačný. Byla větší kvalita na straně soupeře. My jsme hráli otevřenou partii a dopadlo to tak, jak to dopadlo.“
Tvůj nejhezčí zážitek z nedohrané sezóny?
„Byl to dobrý vstup do soutěže. Vysoké vítězství venku (6:0 na Olympii HK – pozn. red.), důležitý první krok. Jinak se nám s kluky pracovalo dobře. Dobrá parta. Pro mě osobně je to chuť do práce, těšil jsem se mezi kluky. Dávají mně energii, protože v mém věku už jsou témata, která člověka spíš negují, a mladá generace řeší většinou to, co se děje v přítomnosti. Prostě se člověk cítí mezi nimi mladší.“
V dorosteneckých soutěžích se po remíze ještě kopou penalty, v přeboru Prahy ne. Která varianta je podle tebe lepší?
„Líbí se mně varianta penalty. Pro všechny to je stav určitého napětí, zodpovědnosti a bod navíc se počítá.“
Protentokrát už je dohráno, tak prozraď admirácké veřejnosti, kterým našim hráčům U19 bys vyslovil pochvalu?
„To je těžké říci jednotlivě. Všichni si zaslouží pochvalu. Každý jednotlivý hráč má pro tým svoji roli a důležitost. Nerozlišuji, kdo je víc či míň důležitý. Je to o týmu a ten má svoji kvalitu. Je tam řada hráčů, kteří mají šanci probojovat se do kádrů našich dospělých týmů. Budu je dál sledovat, držet jim palce a rád jim pomůžu.“
Jak to podle tebe nakonec dopadne v 1. a 2. lize?
„To bude hodně zajímavé. Sám jsem na to zvědavý, jak se to všechno bude dál vyvíjet. Když to sleduji přes internet, je to něco, co tady ještě nikdy nebylo. Jak teď týmy trénují, jak se bude soutěž dohrávat, jestli vůbec atd. Je tam tolik otazníků, že to bude asi pěkná taškařice.“
Jak to vypadá s možnostmi obnovení tréninků na Admiře a na Hovorčovické?
„Pomalu plánujeme, kdy začít, ale všechno je závislé na nařízeních vlády. Co povolí neamatérským týmům, a podle toho se zařídíme. Máme předběžné varianty a ty pak následně použijeme. Zázemí jak na Admiře, tak na Hovorčovické máme dobré a plochy jsou perfektně připravené. Teď to snad bude jen otázka času a pravidel, za jakých se vše bude odehrávat.“
Závěrem – Stando, na co v této době myslíš, když nepřemýšlíš o fotbale a Admiře?
„Tak za této situace je opravdu zdraví jedním z toho nejdůležitějšího, co máme. Pro mě osobně taky je důležité mít čas a to, jak s ním naložím. Rodina, kamarádi a peníze, protože bez nich je to těžké. Jak se říká – raději být zdravý a bohatý, než chudý a nemocný.“
Za odpovědi, bryskně a ochotně odeslané, poděkoval Aleš Pivoda
