Co vám říkají tahle jména? Brankáři Meier či Miller a v poli hráči Margolius, Pfeifer, Vopat, Krmaš, Filinger, Jiráň, Smejkal, Zelenka, Kubányi, Vomáčka, Rak, Fülöp, Vápeník, Míl, Plachý, M. Kučera, T. Kučera, Zlatník, Miřatský… Pamětníci nezaváhají – tohle mužstvo Admiry, pod dobovým názvem Admira/Slavoj, obsadilo v ČFL konečné 2. místo. Lepší byla jen Spolana Neratovice, která postoupila do druhé ligy. Bylo tomu tak v sezóně 1998/1999, druhé místo ve třetí lize je dosud největším úspěchem našeho klubu v jeho novodobé historii.
Udála se tehdy jedna nečekaná záležitost. V průběhu poměrně úspěšného jara byl totiž vedením klubu odvolán trenér František Adamíček a mužstvo v jarní sezóně dokormidloval na stříbrnou příčku tabulky jeho asistent Petr Roubík.
Obouvali střelecké kopačky
Zrodily se tenkrát nezapomenutelné výsledky. Béčko Slavie (!) admiráci rozstříleli poměrem 6:1, stejným poměrem vyřídili dnes už neexistující SK (Tatru) Smíchov. Bojovný Milín dostal v Kobylisích nakládačku 5:0, a to podal docela solidní výkon. Paradoxem byla následná žádost Milínských, s níž se obrátili na našeho tehdejšího sekretáře Josefa Vavrušku, o zapůjčení admiráckého klubového videa na kazetě (tehdy ještě videozáznamy nebyly k dispozici na internetu). To aby prý sponzoři středočeského klubu na vlastní oči viděli, že Milín nehrál vůbec špatně, ovšem Admiře že spadlo do milínské branky skoro všechno, do čeho kopla. Stejným výsledkem 5:0 skončilo měření sil mezi vítěznou Admirou/Slavojem a B-mužstvem tehdejší Dukly Příbram. A to na jejím stadionu u Litavky.
Plzeňákům načepovali osmičku
Ovšem nejvyšší výhru zaznamenali admiráci v předposledním kole celé soutěže. Hostili doma tehdejší 1.FC Plzeň.
U tohoto soupeře se aspoň nakrátko zastavme. V západočeské metropoli se v devadesátých letech minulého století skupina ambiciózních podnikatelů pokusila uměle vytvořit rovnocenného rivala místní ligové Viktorky. Plány byly veliké, investovaných peněz bylo taky dost, ve svých představách majitelé nového klubu hýčkali i vizi budoucího plzeňského prvoligového derby. Tam ovšem nastal nepřekonatelný zádrhel – Viktorka kategoricky odmítla eventualitu, že by městský konkurent měl v budoucnu hrát ligu na jejím stadionu ve Štruncových sadech. A jiná možnost nebyla…
1.FC Plzeň vznikl vlastně z bývalého divizního ČSAD Plzeň sloučením s Juniorem Plzeň. Zápasy hrál hřišti ČSAD v plzeňské Šeříkové ulici. Od podzimu 1996 startoval v ČFL, a to právě až do jara 1999, kdy sestoupil. Velkolepý projekt vyšuměl do ztracena.
Rozklížené mužstvo Plzeňáků utrpělo na Admiře drtivý debakl, náš tým vyhrál rekordně 8:0. Velká mrzutost byla v tom, že zápas byl přeložen už na sobotu a ke spoustě fandů se tahle informace nedostala. Stovky diváků se tak v tradičním nedělním dopoledni zbytečně táhly k zavřenému stadionu, kde si na vstupní bráně přečetli včerejší výsledek a střelce branek – T. Kučera, Pfeifer, Vápeník, Fülöp, M. Kučera, Jiráň, Miřatský, Zlatník…
O to větší byl šok, když v posledním utkání té sezóny rupla Admira/Slavoj na trávníku dalšího sestupujícího mužstva – Kaučuku Kralupy. Odvedený výkon a výsledek 0:4 na závěr byl, na rovinu, ostudný. Nic to ale neměnilo na konečném druhém místě v tabulce.
Neratovice jsme porazit nedokázali
Jak už bylo řečeno, postoupily Neratovice. Byly tehdy přece jen lepší, trenér Luboš Urban Spolanu dotáhl k postupu do vyšší soutěže a museli jsme uznat, že po zásluze. Konec konců, i vzájemné zápasy vyzněly pro našeho soupeře. V Neratovicích jsme hráli 0:0, doma jsme ale před 830 platícími diváky prohráli 1:2.
I tak je ale 2. místo v ČFL jedním z největších úspěchů admiráckého fotbalu všech dob.
Admira/Slavoj tehdy vyhrála 18x, remizovala 9x, prohrála jen 7x, při skóre 68:31.
Pořadí našich nejlepších střelců v ročníku 1989/1999:
16 – Michal Jiráň (10 doma+6 venku)
8 – David Filinger (5+3)
6 – Miroslav Vápeník (4+2)
5 – Vojtěch Kubányi (3+2)
O další branky se postaralo 15 jiných střelců.
Pozn.: Filinger odehrál jen podzim, na jaře přestoupil do Mostu.
-api-